Po husitských válkách, od dob Jiřího z Poděbrad, byl Kamenný Most zastavován. Zjišťujeme zejména, že zde pobíral po řadu let platy známý slánský měšťan a primas Bartoš Pták či Ptáček, který se dokonce psal "z Kamenného Mostu" - a to po roce 1465, zřejmě až do osmdesátých let téhož věku. Později pak jsou známa i jména dalších dočasných zástavních držitelů.
K roku 1490 se z register komorního soudu v Praze dozvídáme o tom, že krčmář Mlečko hodil po Petrovi z Kamenomostu sekeru a smrtelně ho zranil. Spolu se svědkem Janem jde o první známá kamenomostská jména ze řad poddaných. Zjišťujeme také, že už začátkem 16. století se občas rozčleňoval Kamenný Most na dva samostatné díly, které mívaly i různé majitele - což se zčásti udrželo až do dalších století.
V roce 1538 či 1542 získal Kamenný Most od krále Ferdinanda I. pan Jeroným Hrobčický z Hrobčic a na Slatině. Tehdy se hovoří o tom, "aby na gruntech té vsi mohl míti krčmu svobodnú". V majetku Hrobčických, kteří tehdy ve zdejší krajině drželi především statek Hospozín s dalšími vesnicemi, pak zůstal Kamenný Most se mlýnem a dvory kmetcími (a to povětšině oba díly vsi) až do první čtvrtiny 17. století.

Hrubý přehled o rozsahu dědiny se dochoval z roku 1586. Tehdy k prvnímu dílu Kamenného Mostu náleželi poddaní: Vondráček rychtář, Jan chalupník na Hanušově, Říha Hrubej, Matěj Fartáček, Jakub Kroupa, Říha ze mlejna - a Jan Pešula. Ke mlýnu náležela sádka, strouha - a rybník. Druhý díl představovali tři rybníky (Velký, Křižovský a Ramasový) - a tito poddaní: Matouš Bech, Vít na Křížově, Kryštof Markus, Vacková Káča (s dovětkem "na tom statku jest na ten čas krčma vejsadní..."), Jíra Mach, Vít Hlava a Kuba Bělohlavý. Oba díly měly tudíž po 7 poddanských rodinách, celkem 14 usedlostí.
Když roku 1599 zemřel Jan st. Hrobčický z Hrobčic a na Hospozíně, přešel Kamenný Most kromě dalšího zboží na Bohuslava Hrobčického z Hrobčic. Tehdy se hovoří o poplužním dvoře v této vsi - a dozvídáme se, že v Kamenném Mostě se nalézá "tvrzka začatá a šindelem přikrytá, která se skrovným nákladem zhotoviti a dostaviti může". Dalším majitelem poloviny Kamenného Mostu s poplužním dvorem se stal Diviš Hrobčický z Hrobčic - načež k roku 1622 náležela zřejmě celá tato ves ke statku Budenice. Jeho majiteli, panu Adamu Danieli Hrobčickému z Hrobčic, byla tehdy třetina jmění pro účast na stavovském povstání zkonfiskována - a Kamenný Most s poplužím byl dne 22. prosince 1623 prodán za 8077 kop míš. (včetně jednoho osedlého ve Slatině) panu Adamovi z Valdštejna, nejvyššímu hofmistrovi království.

Zápis o tom byl proveden v zemských deskách dne 23. října 1624 (vatern ořechový, B-9). Avšak už dne 25. srpna 1625 postoupil tento pán Kamenný Most s jedním osedlým v Slatině, s platy běžnými, stálými atd., paní Polyxeně z Lobkovic. Ta připojila ves ke svému nedávno získanému, původně gryspekovskému panství Nelahozeves.

Ve svazku tohoto dominia a v majetku rodu Lobkoviců zůstal potom Kamenný Most (kromě malého dílu) až do poloviny 19. století - a zdejší dvůr až do doby první republiky, tj. zhruba tři sta let. Tvořil trvalou enklávu uprostřed panství Zvoleněves. Přitom z nejstarší doby této držby má pro nás mimořádnou zajímavost zápis z roku 1652, objevený nedávno v lobkovických fondech Státního archívu v Litoměřicích archivářem Jaroslavem Mackem. Uvádí se tam dvůr kamenomostský, a to že "při něm někdy tvrzka se dvěma světnicemi a některými komorami bývala, však ta jest zbořena a v nic obrácena". Zpráva potvrzuje tedy existenci dosud v literatuře neuváděné tvrze v Kamenném Mostě, jak jsme ji v nedokončené podobě zjistili k roku 1599. Ukazuje se však, že objekt podlehl ve třicetileté válce plné zkáze, což odpovídá zdejším událostem ze saského a několika švédských vpádů do krajiny.
Zároveň se zprávou o zničení vsi se však dozvídáme zajímavé údaje o tehdejším kamenomostském dvoře. Rolí při něm bylo do 4 lánů. Na nich se vysévá na jaře 90 strychů, na zimu také 90 strychů - a třetí strana zůstává úhorem. Chovat se tehdy v něm mohlo 15 dojných krav, 15 jalovic, 15 kusů svinského dobytka, 4 koně nebo klisny, 4 kusy indiánské drůbeže (krocani), 5 hus s husákem, 4 kachny s kačerem, 50 slepic s kohouty. Louky k tomuto dvoru dávaly 12 vozů sena a 6 vozů otav. Také bylo tehdy podél potoka vysazeno u vsi mnoho vrbin, kterých "na pletivo a jiný potřeby se užívá". V uvedeném roce 1652 však bylo zřejmě všechno zpustošené, krčma tu stála např. v troskách ještě roku 1659.
V průběhu 18. století však byl Kamenný Most konzolidován - a poměrně rychle zvětšen. Na přelomu 18. a 19. století se tu vyskytovala tato jména poddaných: Kříž, Hrouda, Gintr, Mach, Žentele, Matoušek, Barchánek, Misterka, Brejník, Osmík, Kytka, Černý, Resmer, Herout, Rubeš, Vajdl, Bečvář, Rus, Doubravský, Ričl, Kohout a Herman.
Už koncem 18. století začali Lobkovicové na katastru Kamenného Mostu s těžbou uhlí. Z několika otevřených chodeb a jam měla největší význam šachta sv. Barbora. Dolování bylo panskou správou ukončeno v polovině 19. století, avšak předtím i potom v něm v menších otvírkách pokračovali někteří obyvatelé vsi.
Z pohrom, které obec v dávnější minulosti pronásledovali, lze kromě třicetileté války (pro niž se však nedostává konkrétních údajů) jmenovat četné vojenské rekvizice ze čtyřicátých let 18. století, průchody vojsk na počátku sedmileté války, hladomor ze začátku sedmdesátých let 18. století - a strasti, které přivodily napoleonské války. Také cholera z let 1831-1832 na Kamenný Most těžce dolehla.
Nedlouho před rozpadem feudálního zřízení, v roce 1845, měl Kamenný Most 47 čísel s 358 obyvateli. Stál zde poplužní panský dvůr, emfyteuticky pronajatý mlýn o dvou složeních - a hospoda, která patřila ke Zvoleněvsi. Byl to v podstatě poslední zbytek někdejšího rozdělení Kamenného Mostu na dva statkové díly.

Zdroj: Otakar Špecinger: 900 let obce Kamenný Most

Zpět do sekce Historie